.. aneb cestou necestou na IGU..

  • Jedna říjnová neděle, deštivá noc, 3 hodiny ráno. Blížíme se k 20 hodinám bdění. Ale taky se blížíme k jednomu velkému zážitku. Cesta na IGU – mezinárodní zahradnickou výstavu.

  • Cesta proběhla dobře, akorát ten příjezd do uplakaného Berlína byl trošku rozpačitý. Celý den venku v dešti? To nám to nějak nevychází. Ale nebudeme ztrácet naději, že? Pomalu přestává pršet, tak snad.. Jen se dostat z nádraží na místo konání výstavy. U-bahn nebo S-bahn? Kdo se v tom má vyznat. Naštěstí narážíme na místní „pořádkovou službu“. Mladík ve svítivě žluté vestě nás odnaviguje až na místo určení. Sláva a díky mu 🙂

  • Jsme na místě, kupujeme lístky a míříme na lanovku, která vede přes celý obrovský park, kde se výstava koná. Tu a tam se objevuje modrá obloha, ale zatím je to tedy opravdu nesmělé. Výhled z lanovky máme takový krásně kapičkový 🙂
  • Vystupujeme na rozhlednu a prohlížíme, kudy se vydat. Tentokrát už pěšky. Procházíme vzorové zahrady. Některé jsou úžasné, některé nezajímavé. Sluníčko už se osmělilo a začíná krásně svítit! Lidí přibývá a zážitků a fotek taky. Vodní zahrady, trvalky, traviny, lavičky, různá zákoutí. Kam oko pohlédne, něco zajímavého.
  • Když dostoupí únava vrcholu, dorazíme na naprosto okouzlující místo. Místní čajovna. Řízením andělským je tam místečko jenom pro nás. Objednáváme Keemun a už odpočíváme na sluníčku a dáváme si lahodný čaj. Čas se zastavil a jenom jsme. Dlouho. Je to paráda. Zážitky se rovnají, ukládají a doprožívají.

  • Po téhle pauze ale už nastává čas, zamířit k východu. Vezmeme to ještě přes pár zahrad. Japonská, křesťanská, korejská a taky ještě skleníky. A pak už hurá na lanovku a zpátky k východu. Ale ouha! Na lanovku je fronta přes půl parku! Takže poslední úprk k východu (naštěstí to není daleko). Ještě nám zbývá pár minut na obhlídku místního tržiště a pak zase cesta místní MHD. Tentokrát už bravurně zvládáme přestupy a za necelou hodinku už jsme na nádraží a čekáme na autobus směr domov. Loučíme se s Berlínem a vymýšlíme, kam to bude příště.. Hm… No kdoví, co vymyslíme 😉